PIROPLASMÓSA KONÍ - častý výskyt u PRE koní | Yeguada D Espana CHOV ANDALUSKYCH KONI PURA RAZA ESPAŇOLA YEGUADA D

Blog

PIROPLASMÓSA KONÍ - častý výskyt u PRE koní 31.01.2016

PIROPLASMÓSA KONÍ - častý výskyt u PRE koní

PIROPLASMÓSA u PRE koní ve Španělsku

Rozhodli jsme se testovat nejen všechny naše PRE koně, ale také všechny, co nabízíme na prodej na piroplasmósu. Naši hřebci a jejich sperma dávky jsou také testováni. Vzhledem k tomu, že u nás se o tomto problému nemluví a není tedy zřejmé, jak velká informovanost zde na toto téma existuje, přinášíme Vám tady pár základních informací, abyste se mohli sami informovaně rozhodnout, jak důležité pro Vás je, aby Váš nový PRE koník byl negativní. 

Co to tedy vlastně je piroplasmósa? Laicky řečeno, jedná se o parazytickou nákazu, která se přenáší určitým typem klíšťat. U nás se nevyskytuje, je to velmi vzácné, protože nejlepší podnebí pro tento typ klíšťat je více teplé čili například jih Evropy. Ve Španělsku se mělo za to, že to není až tak moc rozšířené, protože ještě nedávno se testovalo starým typem testu, který nebyl až tak důkladný a dokázal detekovat pouze akutní fázi nákazy, cca do 2 týdnů po nakažení. Poté, co se začalo testovat cELIZA metodou, tak najednou je počet PRE koní s pozitivním výsledkem velmi vysoký, což je problematické. Především také proto, že se to přenáší dále nejen opet klíštětem, ale také z matky na hříbě a také hřebčím spermatem čili připoustěním. Dalo by se říci, že PRE koně ze severu Španělska mají větší naději být negativní, zatímco koně od Madridu níže čili celá Andalusie bývají pozitivní častěji. Z této oblasti pochází většina PRE koní, je tedy důležité o tomto vědět a mít možnost si dat pozor. Co to vlastně pro koně obnáší být pozitivní na Babesia Caballi nebo Theilleria Equi? Koně mohou být buď v akutní fázi nemoci nebo v chronické. U akutní fáze jsou potom symptomy ruzné a proto je diagnostika obtížná, může to býti cokoliv od vysoké horečky, malátnosti (rapidní snížení červených krvinek), svalové ztuhlosti, zhoršeného dýchání, otoků, neochoty se pohnout, pocení, koliky, zbravené moči, odcházení orgánů, smrt (ano, bohužel pokud rychle nezareaguje veterinarní lékař, koník může zemřít). Často se stává, že si příznaky lékaři spletou s laminitidou (schvácením), kolikou nebo azoturií (svalovou ztuhlostí). Průběh může být buď velmi vážný nebo naopak zcela tichý. Může mít také i vážné následky. Bohužel znám i majitele, kteří vůbec netušili, že jejich koník je nakažený a tím, že nikde není moc informací o léčbě, tak se reagovalo pomalu a koník sice přežil, ale s doživotními následky. Pokud jsou koně chroničtí nosiči, tak to mají v sobě a třeba si prošli akutní fází bez povšimnutí majitelů nebo třeba zatím ještě ani akutní fázi neměli, a nebo možná třeba ani nikdy mít nebudou, to nikdo neví. Mohou tedy žít normální život s tím, že jsou ale samozřejmě schopni nakazit další koně nebo svoje hříbátka (pokud se na nich chová). Existuje pouze jeden experimentální použitelný lék - nicméně látka je již v tuto chvíli ve Španělsku pro běžné majitele nedostuplná a nelegální vzhledem k tomu, že je nebezpečná a způsobuje velmi těžký průběh léčby, s možností úmrtí koně. Zatím je to tedy spíše ve fázi experimentálního léčení/výzkumu. 

Celkově je přístup k této problematice různý. Španělé toto historicky moc neřešili, a dále na koních chovali. Evropska Unie nemá zatím žádná pravidla čili koně mohou normálně cestovat atd. Země pro export jako USA, Mexiko, Jižní Amerika, Austrálie atd, vyžadují negativní výsledky, jinak koně nepustí do země. Je to tedy individuální. 

Není zatím ani zcela jasné, zda například koník, který si prošel akutní fází a přežil v pořádku a má teď látky v těle jako přenašeč, zda přenašečem doživotně zůstane nebo zda se časem množství těchto látek sníží na bezpečné minimum. S tím spojená je také situace chovné matky, není jasné, zda pokud je pozitivní matka, zda musí zákonitě být pozitivní i hříbátko nebo zda se časem může stát, že i když zpočátku brzy po nákaze jsou hříbátka pozitivní, tak zda časem již může kobylka porodit i negativní hříbátka. To bychom si samozřejmě všichni přáli, především jako chovatelé, protože je velmi ošemetné snažit se chovat na kobylce, o které víme, že je pozitivní. A je potom opravdu škoda, když nádherné PRE kobylky chovné kvality jsou pozitivní a jsme nuceni toto dilema řešit… Na druhou stranu, pokud koně od malička žijí v prostředí, kde se tyto parazyti bežně vyskytují, tak často nemusí mít vůbec žádné problémy a jejich systém si i s případnou akutní fází zvládne poradit. Celkově se považuje za horší situaci, pokud se nakazí koník, který pochází z postředí, kde se piroplasmósa nevyskytuje, například pokud se nakazí od dovezeného koně, protože jeho tělo na to není vůbec zvyklé a nebude si s tím umět poradit.

Toto jsou tedy zatím všechny základní laické informace, které mohu na toto téma poskytnout. Snad to alespoň trošku pomůže pro Vaše informované rozhodování při koupi PRE. Pro někoho toto být problém vůbec nemusí, někdo je naopak natolik opatrný, že se raději pozitivním koníkům vyhne. 

Těžko řící, jak až velký výskyt ve Španělsku opravdu je. Jasné je, že většina chovatelů netestuje. Pokud tedy ovšem neprodají koně do Mexika nebo USA nebo dalších zemí, kteří to vyžadují. Až potom se chovatelé diví, že koně na poslední chvíli prodat nemohou a že musí zůstat v Evropě. Překvapení je o to větší, že při použití původního testu byl koník negativní. Čili těžko říci, zda se výskyt zvyšuje a nebo zda se jen ukazuje, jak vysoký již byl díky novému a přísnějšímu typu testování. Znám několik agentů, kteří se zabývají prodejem PRE do zahraničí ve Španělsku a tak vím, že poslední dobou se stává relativně pravidlem, že cca 50 procent koní již vybraných na prodej/export neprojde testy a nemůže tak letět. Což pro mě osobně, byl docela šok a začala jsem si zjišťovat více. 

Pro ty, kteří již PRE mají a nikdy o tomto problému nevěděli nebo se rozhodli netestovat, tak zde ještě uvádím dva příklady průběhu akutní fáze, dvou PRE koníků různých majitelů. Napsali tyto krátké popisy právě z důvodu, že když se jim to stalo, tak nikde nemohli najít žádné informace o tom, co se vlastně s koníkem děje a přáli si, aby ostatní majitelé, pokud se jim toto někdy stane, měli více informací než tenkrát oni. Tak to zde překládám a kdo ví, třeba to někomu někdy pomůže.

 

Případ 1:
Jednoho slunečného rána v září jsme si všimli, že jeden z našich tří koníků je nějaký tichý, stojí na pastvině, vypadá, že odpočívá. Což by nebylo divné, nicméně jsme u něj byli zvyklí, že vždy, když nás viděl, tak přiběhl k nám nás přivítat, a tentokrát ne. Tak jsme se za ním raději vydali na druhý konec pastviny, abychom se s ním pozdravili a zkontrolovali ho. První, čeho jsme si všimli byl pot, byl trošku připocený. Dále jsme zjistili, že se zcela odmítá pohnout a udělat krok jakýmkoliv směrem. Okamžitě jsme zavolali veterinárního lékaře, který nám doporučil, sehnat více lidí a koníka dostat dovnitř, aby byl pryč ze sluníčka. To se nám nakonec za pomoci podařilo. Koník byl již viditelně na různých místech těla oteklý, jeho krk byl tvrdý a sám od sebe se nechtěl hýbat. Jeho oči a dásně začaly být nažloutlé. Měl horečku. Veterinární lékař okamžitě nasadil infuzi po příjezdu a velmi rychle zhodnotil situaci a nasadil anti-protozoální léky. Rektální vyšetření potvrdilo i nefunkčnost trávicího ústrojí. Vzal krev na testy, protože v tuto chvíli byly příznaky různé. Krevní vyšetření se ukázalo pozitivní na Babesii a také potvrdilo, že ledviny, játra, srdce a střevo byly zasaženy. Nikdo nevěděl, zda koník vůbec přežije. Museli jsme koníka udržovat v teple a suchu zabaleného v dekách a podávat léky každých pár hodin a zároveň kapat oslazenou vlažnou vodu do jeho pusy, abychom alespoň trošku podpořili příjem tekutin. Koník, který za normálních okolností nemiloval nic na světě více než jakékoliv jídlo, tak nechtěl absolutně nic sníst, což jen potvrdilo, jak moc špatně mu je. Po 24 hodinách extrémního stresu a neustálé péče jsme dostali malinkatou naději, protože i když stále ještě nemohl pohnout hlavou a dát krk dolů, tak alespoň byl ochotný něco maličko sníst, pokud se mu to podalo z ruky a v jeho výšce. Jedlo se mu ale opravdu těžce. Nemohl moc kousat vzhledem k jeho otokům a depresi. Kolabovaly mu játra a ledviny, což znamenalo, že se musely hlídat hladiny bílkovin v krmení, aby se předešlo jakékoliv další záteži těchto orgánů. Otruby byly v tomto případě ideální krmivo, protože jednak toto splňovaly a jednak i pomohly hydratovat a zároveň jejich vysoká hladiny vlákniny pomohla trávení. Do druhého dne se mu poprvé podařilo pohnout s trávicím systémem, z čehož jsme byli naprosto nadšení. Velmi pomaličku během dalších 4 dnů se začal trošičku zlepšovat. Pátý den se již snažil dát hlavu dolů, aby mohl jíst. Vypadal jako malé hříbátko, protože si našel podobný způsob pro tuto aktivitu - přikrčené nohy více od sebe, aby dosáhl na zem. I když byl stále ještě velice slabý, tak se zdálo, že se zlepšuje. Zrovna, když jsem si mysleli, že už je z toho venku, a mohl konečně s dekou do výběhu, tak jsme si všimli, že si lehl ve výběhu odpočívat a dovolil nám k němu přijít a tulit se. To u něj nebylo normální a hned jsme věděli, že je něco opět opravdu špatně. Veterinář dorazil velmi rychle a opět se nasadila agesivní léčba, celé to začalo znovu, což se prý stává často u tohoto onemocnění, dvě fáze. Tentokrát to bylo bohužel ale jěště horší než poprvé a začínali jsme si být jisti, že se budeme muset rozloučit. Vypadalo to velmi špatně. Naštěstí má tento příběh šťastný konec. Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale koník bojoval urputně a během několika dnů to začinalo vypadat opět trošku nadějněji. Byl stále ještě všude bolavý a oteklý a velmi slabounký, ale začínal projevovat zájem o okolí. Deprese a celková apatie ustupovala. Trvalo to dalších celých 6 týdnů, než se koník dostal do relativně normálního stavu. Je to již celý rok, co se toto stalo a stále má ještě menší potíže, které mu již asi bohužel zůstanou navždy. Jeho játra se nespravily úplně a sem tam mívá přiteklé břicho pokud má i jen o malinko více bílkovin. Je také možné, že je v tuto chvíli přenašeč této nemoci a je také možné, že tento akutní stav prodělá znovu. To nikdo pořádně neví a je to prý u každého koníka individuální. Nejvíce jsme se báli letošního podzimu, protože nám bylo řečeno, že nejvíce nebezpečné období je od srpna do listopadu, a měli jsme velkou radost, když přišel prosinec. Do dnešního dne jsme velice vděčni našemu panu veterináři, který rozpoznal problém včas a tím dal našemu koníkovi Jasperovi naději a pomohl mu tak zachránit život. 

 

Případ 2:
Misha, náš koník, nevypadal jedno sobotní ráno moc dobře. Nechtěl moc jíst a ani se nechtěl moc hýbat. Jeho pysk byl skoro na zemi a dýchal více ztěžka, než jsme u něj byli zvyklí. Velice rychle jsme se snažila sehnat pomoc, protože nastoupila velmi akutní kolika. Jeho trávicí sýstém nevykazoval naprosto žádné zvuky ani aktivitu a Misha měl očividně velké bolesti. Jak jsme později zjistili, bez velmi rychlé pomoci lékaře, by nepřežil. Vypadalo to jako velmi vážná kolika. Ale ne zcela typická, čili se vzala krev pry rychlé krvní vyšetření. Ještě ve čtvrtek jsme byli na vyjížďce s velmi energetickým chváláním a v pátek ještě cválal po výběhu a radostně si přiběhl pro pamlsek. Nikde žádný náznak problémů. Což znamená, že očividné symptomy piroplasmósy nastoupily velice rychle, během pouhých pár hodin. Odborníci se shodli na tom, že vzhledem k jeho věku 20 let pravděpodobně zpočátku nákazy nevykazoval symptomy očividně, ale byl již nakažen, protože krevní testy ukázaly pokročilou nákazu. Po poradě a konzultacích se podařilo podat experimentální léčbu, která se skládala ze 4 injekcí s určitým odstupem od sebe. Jediná známá účinná látka, ovšem velmi riskatní pro koně. Bylo to riziko, ale vypadalo to, že jinou naději nemá. Po první injekci Misha reagoval další závažnou kolikou, ze které se ale naštěstí relativně rychle dostal. Po druhé injekci nastaly komplikace, velice závažný průjem, kdy jsme se opravdu báli, že je konec a že o něj přijdeme. Trvalo to celé 3 hodiny a už ani veterinární lékař nedával moc naději. Naštěstí se vyhrabal i z tohoto. Další injekce měli také velmi těžký průběh, až jsem si říkala, jestli toto utrpení Mishy je ta správná věc. Bylo to těžké pro všechny. Až po dalších 36 hodinách bylo vidět zlepšení do té míry, že ve středu již začínal vypadat normálněji. O týden později přijela na návštěvu přítelkyně, která Mishu velmi dobře znala a nechtěla mi uvěřit, jak moc nemocný byl. Vypadal jako by se to nikdy nestalo. Zpětně je mi jasné, že pouze díky našemu veterinárnímu lékaři to dopadlo takto dobře. Hodně jsem se potom pídila po tom, jakou následnou péči Mishovi ještě dodat, abych mu pomohla se posílit po tak těžké nemoci. Nikde jsem nemohla sehnat informace a bylo to hodně pracné zjistit, co by mohlo ještě pomoci ho opět posílit. Nakonec jsme po konzultaci s mnoha odborníky nasadili doplňky pro podporu jater, očištění krve a podporu imunitního systému. Většinou jsme zvolili spíše přírodní varianty výrobků a nasadili několik očistných a podpůrných kůr po sobě. Doufám, že tento příběh pomůže těm, co to budou potřebovat. 

 

 

© Yeguadad Všechna práva vyhrazena